ZASTAV SE DOKUD JE ČAS

Na svět jsme přišli sami, určili jsme si den, měsíc, hodinu.

Vybrali jsme si datum narození, které o nás prozradí mnohé, naše přednosti, slabiny, nadání, překážky, životní cesty.

Vybrali jsem si své rodiče, přátelé, partnery, zkoušky, překážky, které máme za úkol pochopit, zpracovat a změnit.

To my jsme se rozhodli, kdy uděláme první krůček, řekneme první slovo. Všechna rozhodnutí jsme udělali sami a okolí to respektovalo.

---

---

Tak jsme vyrůstali a začali dospívat. Měli jsme sny, ideály, touhy a představovali si kam se chceme v životě posunout, co bychom chtěli dělat a měli růžové brýle, jak se budeme mít krásně a bude to navždy.

Měli jsme roztažená křídla a chtěli létat.

Ale čím jsme byli starší začali jsme chápat, že si nemůžeme dělat co chceme, ale že existují nějaké pravidla, hranice, povinnosti a my bychom se je měli naučit respektovat.

Hodně nás začalo ovlivňovat okolí.

Nejdříve rodiče, prarodiče, kamarádi, partneři, přátele, spolupracovníci .

A život běžel.

Začali jsme se přizpůsobovat a krůček po krůčku dělat i věci, které jsme někdy nechtěli, ale z našeho pohledu museli.

A naše roztažená křídla se zastřihávala.

A PROČ?

Protože jsme si nechali okolím vnutit pocit, ŽE JE TO TAK SPRÁVNĚ, že se MUSÍME PŘIZPŮSOBIT .

Začali jsme vše řešit rozumem a MYSLELI JSME SI, že tak je to asi správně, protože to dělají všichni a má to tak být. K tomu se přidal ještě strach, obavy I LENOST NĚCO ZMĚNIT.

Ale vůbec nám v tom životním kolotoči a honbou za lepším životem, dobře placenou prací, bydlením, dovolenými, auty atd. nedošlo, že tohle třeba vůbec není naše cesta.

Stali se z nás plniči povinností, přizpůsobili jsme se a mnohdy začali žít život podle druhých.

---

---

ANO, NĚKTEŘÍ Z NÁS OPRAVDU NEMAJÍ VE SVÉM DATU NAROZENÍ SVOU ŽIVOTNÍ CESTU A RÁDI PŮJDOU PO CESTĚ DRUHÉHO, VYBRALI SI TO A NEVADÍ JIM TO.

ALE MNOHO Z NÁS JI MÁ, DANOU PRÁVĚ V DATU NAROZENÍ , ALE MNOHDY SAMI ANI NEVÍME JAKOU, NEBO JSME Z NÍ SEŠLI .

---

---

A tak z důvodu strachu, obav, lenosti, pohodlnosti, jsme ztratili kontrolu nad našim životem. Přizpůsobili jsme se situacím a okolnostem, které nás mnohdy ubíjejí a čekáme, že se něco a nebo někdo něco změní.

Ale až se konečně, podíváme pravdě do očí, pochopíme a přiznáme sami sobě, že jen my máme zodpovědnost za náš život, že jen my si určujeme hranice, jak se k nám kdo bude chovat, tak pak konečně získáme kontrolu nad svým životem.

---

---

PROTOŽE

JENOM TY SI ZODPOVĚDNÝ SÁM SOBĚ ZA TVŮJ ŽIVOT A BUDEŠ SE ZODPOVÍDAT SÁM SOBĚ JAK JSI HO ŽIL.

JENOM TY MÁŠ VE TVÝCH RUKOU MOŽNOST ZMĚNIT VĚCI, KTERÉ TI NEVYHOVUJÍ.

JENOM TY SI NASTAVUJEŠ SVÉ HRANICE, JAK SE BUDE TVÉ OKOLÍ K TOBĚ CHOVAT.

NIKDO JINÝ NEŽ TY NEVÍ, CO VE SKUTEČNOSTI CÍTÍŠ A CHCEŠ. PROTOŽE, DO TVÉ HLAVY, MYŠLENEK A DUŠE TI NEVIDÍ.

---

---

A JÁ CHCI, AŽ BUDU V DŮCHODU SEDĚT V PARKU NA LAVIČCE A BUDU REKAPITULOVAT SVŮJ ŽIVOT, VZPOMÍNAT RADĚJI NA TO, CO JSEM V ŽIVOTĚ UDĚLALA TŘEBA I ŠPATNĚ, NEŽ SE UŽÍRAT MYŠLENKAMI, CO JSEM MOHLA, ALE NEUDĚLALA.

PROTOŽE, ČAS NEJDE VRÁTIT.

---

---

https://www.renataotysova.cz/cesta-ke-zmene/